Parní lokomotiva OSTRAVA
evid. č. 3 „Witkovitz“ Brünner Local Eisenbahn Gesellschaft
Rok výroby: 1894, Výrobní číslo: 3037
Výrobce: Lokomotivfabrik Krauss a Companie, Actien-Gesellschaft, Linz
Délka přes nárazníky: 6000 mm, Šířka: 2650 mm, Výška: 3600 mm
Pojezd: uspořádání náprav B, vnitřní rám
Rozvor: 1800 mm, Rozchod: 1435 mm, Průměr dvojkolí: 950 mm
Brzdy: ruční
Parní stroj: dvouválcový dvojčitý na mokrou páru, Rozvod: Heusinger
V roce 1894 zakoupila Společnost brněnských místních drah od lokomotivky Krauss Linz šest nových parních tramvajových lokomotiv. Do Brna přišly stroje výrobních čísel 3047 a 3143, které obdržely následující čísla a jména: 6 – Hedvig, 1 – Mariette. Další lokomotivy byly dodány pod evid. č. 1 až 4 do Ostravy, kde 2. srpna 1894 absolvovaly technicko – policejní zkoušky a 18. srpna zahájily provoz na trati z Přívozu do Vítkovic. Jména těchto lokomotiv byla Mährisch Ostrau, Přívos, Witkovitz, Schönbrun, výrobní čísla 3035 až 3038. Ještě v letech 1895 a 1898 byly v Linci zakoupeny další čtyři lokomotivy tohoto typu, po dvou do Brna a Ostravy. V Brně se jednalo o stroje č. 3 a 4 (výr. č. 3245, 3715), ostravské lokomotivy č. 5 a 6 měly výrobní čísla 3306, 3714.
Oproti lokomotivě Caroline byly robustnější, s koly většího průměru, avšak jen dvounápravové. Byly též karosované s ležatým kotlem umístěným uvnitř lokomotivní skříně, s vnitřním rámem tvořícím zároveň vodní vany a dvouválcovým dvojčitým parním strojem na mokrou páru. Vybaveny byly zařízením sací brzdy. V provozu nákladní dopravy se udržely až do roku 1922, po vyřazení byly odprodávány dalším zájemcům. Lokomotiva č. 3 Witkovitz se tak dostala až na vlečku lihovaru v Györu, kde ji příležitostně používali ještě v sedmdesátých letech. V té době se již o ni zajímalo Technické muzeum v Brně a po dohodě s Dopravním muzeem v Budapešti realizovalo výměnu za lokomotivu řady 400.2 z cukrovaru v Pohronském Ruskově.
Předání lokomotiv se uskutečnilo ve stanici Komárom 26. listopadu 1980. Po příjezdu do Brna byla lokomotiva Witkovitz na vlečce výstaviště naložena na silniční trajler a převezena do areálu TMB v Líšni. V polovině osmdesátých let na ni byly brigádnicky zahájeny renovační práce, jež dosud nebyly dokončeny. Předpokládá se uvedení lokomotivy do provozního stavu, vzhledem k profilu a průměru kol by však měla využití jen na trati Stránská skála – Líšeň.
