Trenčianská Teplá, elektrický motorový vůz č. 3

Expozicemhd.cz

Dvounápravový úzkorozchodný motorový tramvajový vůz TRENČIANSKÁ TEPLÁ
evid. č. 3 (řada ACe 1-3) Hölak – Trencséntepliczi villamos vasut
Rok výroby 1909, Výrobní číslo: 14257

Výrobce mechanické části vozu:
Magyar Waggon – és gépgyár – részvénytársaság, Györ

Výrobce el. výzbroje:
Egyesült villamossági gépgyár részvénytársaság, Budapest

Hmotnost: 12 700 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 8200 / 7400 mm, Šířka: 2400 mm, Výška: 3400 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 24 + 20
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 3500 mm, Rozchod: 760 mm
Průměr dvojkolí: 840 mm, Brzdy: ruční
Pozn.: Vůz je dochován bez elektrické výzbroje

V roce 1909 byl zahájen provoz na úzkorozchodné dráze s rozchodem 760 mm spojující lázně Trenčianské Teplice a železniční stanici Trenčianská Teplá, ležící na trati Bratislava – Žilina. Pro zahájení dopravy byly dodána tři elektrické motorové vozy označené řadou ACe a evidenčními čísly 1 – 3. Jejich konstrukce i elektrická výzbroj odpovídaly běžně vyráběným tramvajovým vozům. Skříň vozu měla spodek snýtovaný z válcovaných profilů, dřevěnou kostru v podokenní části obloženou peřejkami a na čelech oplechovanou. Střecha z palubek potažená plátnem měla větrací nástřešek. V interiéru byly dva nestejné oddíly – 1. třída s osmi místy k sezení na příčných polstrovaných sedadlech uspořádaných 2 + 2 a oddíl třetí třídy se shodně uspořádanými laťkovými sedadly nabízel 16 míst k sezení. Oba oddíly byly též vybaveny policemi na zavazadla. Pojezd vozu byl dvounápravový volnoosý. Elektrická výzbroj sestávala ze dvou trakčních motorů na napětí 750 V o výkonu 17 kW, řídících kontrolerů, rozjezdových a brzdových odporů umístěných pod vozem a lyrového sběrače proudu. Provedení přitom odpovídalo konstrukci AEG.

V roce 1924 byly všechny tři motorové vozy označeny dle schématu ČSD řadou M24.001 až M24.003, v posledním období provozu byly dosazeny dva čelní reflektory a dvoukřídlé vstupní dveře. Původní tmavě hnědé zbarvení bylo v meziválečném období nahrazeno odstínem vagónové zeleně a počínaje obdobím válečné Slovenské republiky změněno na kombinaci červená / krémová. Jako první byl v roce 1944 vlivem válečných událostí zničen vůz M24.002, zbylé dva jezdily v běžném provozu až do dodávky nových čtyřnápravových elektrických vozů v roce 1951, a po té zůstaly jako záložní. V roce 1957 byl vůz evid. č. 3 odprodán na lesní železnici v Ľubochni. Zde se dochoval i po zrušení této lesní železnice a již jako nekompletní vrak jej Technické muzeum v roce 1981 zakoupilo od podniku Severoslovenské štátné lesy LZ Ružomberok. Renovace do původního stavu se uskutečnila v Železničních opravnách a strojírnách Krnov. Z původní elektrické výzbroje se však bohužel dochovaly jen odpory a torzo kontroléru. Do depozitáře v Líšni byl zrenovovaný vůz převezen v březnu 1982.