Čtyřnápravový úzkorozchodný motorový tramvajový vůz OSTRAVSKO
evid. č. 5 (série evid. č. 1-8) Schlezische Landeseisenbahnen
Rok výroby: 1912, Výrobní číslo: 23848
Výrobce mechanické části vozu:
Nesselsdorfer Wagenbau – Fabriks – Gesellschaft (vormals k.k. priv. Wagen-fabrik Schustala & Co.), Kopřivnice
Výrobce el. výzbroje: Österreichische Siemens – Schuckert – Werke, Wien
Hmotnost: 20700 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 13600 / 12600 mm, Šířka: 2200 mm, Výška: 3325 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 42 + 26
Pojezd: dva dvounápravové podvozky, Rozvor: 2000 mm
Vzdálenost otočných čepů: 6000 mm, Rozchod: 760 mm
Průměr dvojkolí: 800 mm, Brzdy: elektrodynamická, samočinná sací, ruční
Typ trakčních motorů: gD 62, Výkon: 4 x 26 kW
Regulace: odporová, 4+4 jízdních stupňů, 6 brzdových
Typ kontroléru: ÖSSW – N
Pro provoz na úzkorozchodných tramvajových tratích Slezských zemských drah dodala v roce 1912 vagónka v Kopřivnici osm čtyřnápravových motorových vozů. Jejich dřevěná skříň s ocelovým roštem byla vně oplechovaná a spočívala prostřednictvím otočných čepů na dvou dvounápravových podvozcích. Nástupní plošiny na čelech vozu byly zcela uzavřené, mezi dvěma oddíly pro cestující s příčnými laťkovými sedadly v uspořádání 2 + 2 se nacházel i oddíl pro zavazadla přístupný z obou bočnic dvoukřídlými dveřmi. Elektrická výzbroj Siemens Schuckert sestávala ze čtyř trakčních motorů, řídících kontrolérů, automatických vypínačů sloužících jako nadproudová ochrana a pod vozem umístěných rozjezdových a brzdových odporů. Přívod proudu zajišťovaly dva lyrové sběrače. Přestože elektrická výzbroj umožňovala elektrodynamické brzdění, byla v provozu využívána především vakuová brzda, k odčerpávání vzduchu sloužila elektrická vývěva umístěná pod vozem mezi podvozky.
Motorový vůz č. 5 absolvoval technicko – policejní zkoušky na trati Karviná – Fryštát dne 27. září 1912. Další vozy této řady byly po dodání provozovány též na trati Polská Ostrava – Michálkovice. Ucelená síť SZD vznikla teprve v letech 1913 až 1914 po dostavbě úseků Karviná – Německá Lutyně – Bohumín – Hrušov a převzetí místní dráhy Hrušov – Polská Ostrava.
V roce 1949 byly tyto tratě začleněny do Dopravního podniku města Ostravy a od roku 1960 postupně rušeny. Dne 30. 9. 1973 byl zastaven provoz na posledním úseku Bohumín – Hrušov. Motorový vůz č. 5 byl převzat do sbírek TMB, převezen do vozovny Poruba a po provedené renovaci odeslán v roce 1979 do Brna.