Vlečný tramvajový vůz OSTRAVA
evid. č. 65 (řada evid. č. 65-68) Mährisch Ostrauer Lokalbahnen
Rok výroby: 1914, Výrobní číslo: 26067
Výrobce mechanické části vozu:
Nesselsdorfer Wagenbau – Fabriks – Gesellschaft (vormals k.k. priv. Wagen-fabrik Schustala & Co.), Kopřivnice
Hmotnost: 6500 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 9900 / 9000 mm, Šířka: 2600 mm, Výška: 3400 mm
Obsaditelnost: (míst k sezení + stání) 40 + 24
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 3800 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 810 mm
Brzdy: dvoukomorová automatická tlaková soustavy Knorr, solenoidová, ruční
Nejstarším dochovaným vozidlem ostravské tramvajové dopravy normálního rozchodu je, po lokomotivě Witkovitz, vlečný vůz evid. č. 65. Svým designem má velmi blízko k tamním vlečným vozům pocházejícím z období parního provozu a zároveň představuje první typ dodaný do Ostravy po elektrifikaci tramvajových tratí. Čtyřkusovou sérii zařazenou do provozu pod evid. č. 65 – 68 vyrobila v roce 1914 kopřivnická vagónka. Šlo o tehdy běžnou konstrukci dřevěné vně oplechované vozové skříně se spodkem nýtovaným z válcovaných ocelových profilů, stavěné však s využitím průjezdného průřezu vyhovujícímu i pro provoz nákladních železničních vozů. Pojezd vozu s poměrně velkým rozvorem byl volnoosý, nápravy odpružené listovými pružinami měly oboustranně obrzděná plná kola. Brzdové špalky byly ovládány ručně, elektrickým solenoidem nebo též zařízením automatické dvoukomorové tlakové brzdy Knorr. Nástupní plošiny na čelech vozu byly otevřené s bočními závětrnými okny, jejich vstupy zabezpečovalo sklopné zábradlí. Na plošinách se nacházely též dvě laťková dvojsedadla situovaná zády k plošinové mezistěně, v níž byla umístěna lucerna se svíčkou pro případ nouzového osvětlení. Do oddílu pro cestující s příčnými laťkovými sedadla uspořádanými 2 + 2 a opatřenými policemi na zavazadla se vstupovalo poměrně širokými posuvnými dveřmi. Vnitřní obložení stěn bylo dřevěné, jednoduchý palubkový strop byl lakován bíle. Hladkou valenou střechu pokrývalo z vnější strany impregnované plátno.
Vlečné vozy evid. č. 66 – 68 sloužily v osobní dopravě v nezměněné podobě až do svého vyřazení v letech 1961 a 1963. Vůz evid. č. 65 byl v poválečném období rekonstruován, přičemž bylo změněno uspořádání sedadel i bočních oken. Vyřazen byl roku 1965 a zůstal naštěstí nadále zachován ve vozovně Křívá, kde byl využíván jako lakovna. Do sbírek Technického muzea byl zařazen již v roce 1971, jeho zamýšlená renovace v Dopravním podniku města Ostravy se však nakonec neuskutečnila a byl počátkem osmdesátých let dopraven do Areálu MHD v Brně – Líšni. Odtud byl posléze odeslán do ŽOS Krnov, kde byl při renovaci dokončené v první polovině roku 1989 uveden do původního stavu. Z Krnova byl odeslán na hlubinném železničním voze na vlečku brněnského výstaviště. Po složení za pomocí těžkotonážního vysokozdvižného vozíku byl lokomotivou T 435.0 odtažen z areálu výstaviště ke spojce s tramvajovou tratí u zastávky Poříčí a dále služebním vozem muzea evid. č. 99 na Stránskou skálu a do Areálu MHD.
