Ostrava, elektrický motorový vůz č. 3

Expozicemhd.cz

Dvounápravový motorový tramvajový vůz OSTRAVSKO
evid. č. 3 (série evid. č. 1-5) Vítkovická závodní dráha
Rok výroby: 1934, Výrobní číslo: 1105

Výrobce mechanické části vozu:
Vítkovické horní a hutní těžířstvo, Ostrava-Vítkovice

Výrobce el. výzbroje:
Českomoravská Kolben-Daněk akc. spol., Praha Vysočany

Hmotnost: 15000 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 11600 / 10700 mm, Šířka: 2550 mm, Výška: 3210 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 24 + 48
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 3600 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 840 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční
Typ trakčních motorů: TM 60, Výkon: 2 x 48 kW
Regulace: odporová, 5+4 jízdních stupňů, 7 brzdových
Typ kontroléru: ČKD Ks 75/10

Jedním z provozovatelů veřejné dopravy na ostravsku byly i Vítkovické železárny. Součástí jejich vlečkového systému Vítkovické závodní dráhy byly též Drobná dráha Vítkovice – Zábřeh a místní dráha Mariánské Hory – Brušperk. Osobní dopravu zde zajišťovali dvěma parními vozy soustavy Komárek a tramvajovými vlečnými vozy taženými parními lokomotivami. V souvislosti s elektrifikací obou drah přistoupily Vítkovické železárny ke stavbě motorových a vlečných vozů podle vzoru tehdy moderních vídeňských tramvají řady M.

Šlo o robustní vozy s celokovovou vně oplechovanou nýtovanou skříní. Dřevěná byla pouze palubková střecha potažená impregnovaným plátnem, vnitřní obložení stěn, mezistěny mezi oddílem pro cestující a plošinami, příčná laťková sedadla uspořádaná 2 + 1 a okenní rámy. Pojezd vozu byl volnoosý, nápravy měly kluzná ložiska a vypružení listovými péry. Elektrické zařízení dodalo ČKD. Trakční motory měly při napětí 750 V hodinový výkon 68 kW, nadproudovou ochranu zajišťoval na střeše umístěny linkový stykač ovládaný pomocnými kontakty řídícího kontroléru s ovládací cívkou napájenou přes srážecí odpor. Zapojení linkového stykače bylo řešeno tak, že vypínal i v případě přejezdu přes úsekový dělič. Součástí elektrické výzbroje bylo i odporové topení o celkovém výkonu 6000 W. Jako sběrač proudu sloužil již od počátku pantograf. První vozy tohoto typu byly vyrobeny v roce 1934, během následujícího dvacetiletého období bylo postaveno celkem šestnáct motorových vozů.

V roce 1953 byl tramvajový provoz VZD předán Dopravnímu podniku města Ostravy, kde tyto motorové vozy obdržely řadu evidenčních čísel 83 – 98. V následujícím období byly postupně upravovány po vzoru ostatních ostravských tramvají, především došlo k odstranění linkového stykače a jeho náhradě automatickým vypínačem. Z pravidelného provozu byly vyřazeny do roku 1976. Vůz č. 85 byl vyčleněn k uchování ve sbírce Technického muzea a po renovaci do původního stavu s evidenčním číslem 3 byl v březnu 1983 přepraven do Brna.

Video

1991 / 07 05 – Výjezd soupravy K3 a K104 (Kamera: R. Šiler)

3 - Elektrický motorový vůz