Čtyřnápravový motorový tramvajový vůz typu T3 BRNO
evid. č. 521 (série evid. č. 511-522) Dopravní podnik města Brna
Rok výroby: 1966, Výrobní číslo: 156220
Výrobce mechanické části vozu:, ČKD Praha, vagónka Tatra Smíchov, n.p.
Výrobce el. výzbroje:, ČKD Praha, oborový podnik, závod Trakce, Praha
Hmotnost: 16300 kg, Rychlost: 65 km/h
Délka (přes spřáhla / skříň): 15200 / 14000 mm, Šířka: 2500 mm, Výška: 3034 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 24 + 86
Pojezd: dva dvounápravové podvozky, Vzdálenost otočných čepů: 6400 mm
Rozvor: 1900 mm, Rozchod: 1435 mm, Průměr dvojkolí: 650 mm
Brzdy: elektrodynamická, čelisťová, kolejnicová
Typ trakčních motorů: TE 022, Výkon: 4 x 44 kW
Regulace: odporová s nepřímým automatickým řízením rozjezdu a brzdění
Vývoj tramvají s elektrickou výzbrojí systému PCC byl dovršen počátkem šedesátých let. Zkušenosti s provozem vozů T1 a T2 byly využity při konstrukci tramvají T3, jejichž sériová výroba započala ve vagónce ČKD Tatra Smíchov roku 1963. Základní principy řešení mechanické části vozu i elektrické výzbroje zůstaly zachovány, řada konstrukčních dílů však byla zdokonalena. Skříň vozu byla vylehčena a byla použita čela ze skelných laminátů, takže se snížila celková hmotnost vozu. Okenní sloupky byly svařeny z ocelových výlisků, přičemž okna byla zasklena pomocí gumových profilů. První vozy z let 1963—1964 se vyznačovaly uprostřed děleným čelním oknem a odlišným provedením bočních oken. Zavedení samoobslužného provozu přispělo i ke zlepšení uspořádání interiéru.
Brněnské vozy již byly dodávány bez stanoviště průvodčího a sedadla tak mohla být v celé délce vozu jen ve dvou řadách. Sedadla byla zprvu ještě polstrovaná, potažená hnědou koženkou, od roku 1965 byly montovány poměrně pohodlné anatomicky tvarované laminátové sedáky střídavě v červené a šedé barvě. Vytápění zajišťují topná tělesa umístěná ve stojanech pod sedadly. Interiér je osvětlován zářivkovými tělesy napájenými stejnosměrným proudem z troleje. Vnitřní obložení interiéru vozu je umakartové, strop z bíle natřených dřevovláknitých desek. Sloupky oken byly u starších vozů z výroby otapetovány hnědou koženkou, od poloviny sedmdesátých let jsou natírány krémovou barvou. Hlavní komponenty elektrické výzbroje – zrychlovač, motorgenerátor, trakční motory – jsou u tramvají T3 zachovány, přičemž jejich konstrukce byla postupně vylepšována. V roce 1963 bylo do Brna dodáno šestnáct tramvají T3 nejstaršího provedení.
Teprve koncem roku 1966 se v provozu objevilo dalších dvanáct vozů T3 č. 511—522, již v běžném provedení s trojdílným čelním oknem a laminátovými sedadly. Většina vozů z prvních dvou sérií byla v Brně vyřazena z osobní dopravy v letech 1997 až 2000, ostatní ze série evid. č. 1523 až 1603 (rok výroby 1967 až 1972) zůstávají až na výjimky dosud v provozu.
