Dvounápravový kropicí motorový tramvajový vůz BRNO
evid. č. 3 Společnost brněnských elektrických pouličních drah
Rok výroby: 1928, Výrobní číslo: 14949
Výrobce mechanické části vozu:
Královopolská továrna na stroje a vagony akc. spol., Brno – Královo pole
Výrobce el. výzbroje:
A.E.G. – Union Elektricitäts – Gesellschaft, Wien
Hmotnost: 9000 kg
Délka (přes spřáhla/skříň): 8440 / 7600 mm, Šířka: 2400 mm, Výška: 3420 mm
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 3500 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 860 mm, Brzdy: elektrodynamická, ruční osmišpalíková
Typ trakčních motorů: U 104, Výkon: 2 x 29,5 kW
Regulace: odporová, 6+5 jízdních stupňů, 6 brzdových
Typ kontroléru: válcový AEG B6-30
Zajímavou skupinu pracovních vozů představovaly v minulosti kropicí tramvaje. V Brně byly celkem tři motorové vozy zvlášť pro tento účel postavené. Jejich mechanickou část vyrobila Královopolská strojírna, kropicí zařízení pocházelo od firmy Hrček a Neugebauer. Ačkoli se jednotlivé vozy vzhledově odlišovaly byla jejich konstrukce obdobná. Měly dvě nýtované nádrže na vodu lichoběžníkového tvaru se skosenou horní částí, vzájemně propojené. Stanoviště obsluhy uprostřed vozu tvořila zastřešená dřevěná kabina bez oken, teprve později dodatečně zasklená. V případě kropicího vozu č. 3 byl kontrolér pootočen o 90 stupňů, takže řidič stál bokem ke směru jízdy. Čelem proti řidiči stál druhý člen osádky obsluhující kropicí zařízení. Pojezd vozu byl dvounápravový volnoosý. U kropicích tramvají č. 1 a 3 byly použity trakční motory AEG U104 o výkonu 29 kW, vůz č. 2 měl motory TIS Picolo s výkonem 25 kW. Hmotnost kropicí tramvaje bez vody byla 11 500 kg, obsah nádrží 100 až 110 hl. Pod podlahou stanoviště řidiče bylo elektrické čerpadlo ovládané samostatným pomocným kontrolérem a umožňující též nasávání vody do nádrží. Trysky byly u kropičů 1 a 3 po stranách čel vozu, u č. 2 ve středu vozu pod kabinou.
První vůz byl zařazen do provozu 25. června 1923, druhý v roce 1926 a kropič č. 3 10. srpna 1928. Na řadu let je bylo možno vídat při kropení ulic od dubna do konce října, pro využití v zimním období byly v padesátých letech vybaveny sněhovými radlicemi. Kropicí vůz č. 2 byl vyřazen poměrně brzy, již v roce 1962. Ostatní kropicí vozy i čistič kolejových žlábků byly v provozu do druhé poloviny šedesátých let, dle zápisů ve vozových knihách byly ještě 1. února 1970 převzaty z vozovny Pisárky zřejmě k vrchní stavbě. Kropič č. 3 a čistič žlábků byly posléze v roce 1974 již ve značně zchátralém stavu zařazeny do sbírek Technického muzea, renovace těchto unikátních exponátů se však dodnes neuskutečnila.
