Dvounápravový motorový tramvajový vůz BRNO
evid. č. 52 (řada evid. č. 50-55) Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen
Rok výroby: 1911
Výrobce mechanické části vozu:
Grazer Waggon – und Maschinen-Fabriks-Actiengesellschsft, vormals Johann Weitzer, Graz.
Výrobce el. výzbroje:
A.E.G. – Union Elektricitäts – Gesellschaft, Wien
Hmotnost: 11500 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 9750 / 8870 mm, Šířka: 2500 mm, Výška: 3370 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 32 / 18
Pojezd: dvounápravový volnoosý , Rozvor: 3600 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 900 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční
Typ trakčních motorů: U 104, Výkon: 2 x 29,5 kW
Regulace: odporová, 6+5 jízdních stupňů, 6 brzdových
Typ kontroléru. válcový AEG – B 6-30
K rozšíření vozového parku tramvají došlo v Brně v roce 1911, kdy vagónka Graz dodala šest motorových vozů evid. č. 50—55. Do provozu byly zařazeny 15. února 1912. Jejich vozová skříň běžné konstrukce s ocelovým roštem a dřevěnou kostrou vně oplechovanou měla již zcela uzavřené nástupní plošiny se vstupy uzavíratelnými posuvnými dveřmi. Hladká valená střecha z dřevěných palubek pokrytá plátnem byla bez větracího nástřešku, který nahrazovala výklopná okénka nad bočními okny. Novinkou byl i volnoosý pojezd s nápravami vedenými v rozsochách s jednoduchým odpružením. Příčná laťková sedadla v uspořádání 2+2 poskytovala celkem 32 míst k sezení a byla doplněna policemi na zavazadla Každý ze dvou trakčních motorů U 104 měl výkon 29,5 kW, řídící kontroléry B6-30 měly celkem 9 jízdních stupňů, z toho 5 při sériovém a 4 při paralelním spojení motorů. Jako u jediného typu brněnských tramvají byla použita i tlakovzdušná brzda.
Během provozu byly prováděny některé úpravy a rekonstrukce. Nejdříve to bylo obložení bočnic peřejkami a později demontáž tlakovzdušné brzdy. U tramvají řady 50—55 došlo k postupné výměně motorů U 104, jejichž výkon nedostačoval hlavně při brzdění, za výkonnější DU 158. Během II. světové války jezdily vozy č. 50—55 již spíše na vložených vlacích a posilových linkách.
S výjimkou vozu č. 52 všechny tramvaje tohoto typu shořely při požáru vozovny v Pisárkách. Jediný zbylý vůz obdržel v roce 1950 evid. č. 13 a byl využíván pro kyvadlovou dopravu od Ústředního hřbitova do Horních Heršpic. Při další dílenské opravě v polovině padesátých let u něj byly ještě rekonstruovány boční stěny dosazením čtyř větších rámových oken. Po vyřazení z osobní dopravy sloužil ještě v letech 1964 až 1967 jako služební. Jeho skříň byla pak prodána na soukromý pozemek u Přízřenic, odkud ji získalo TMB. Za použití původní elektrické výzbroje a součástí pojezdu dochovaných na kropicí tramvají č. 1 byl vůz evid. č. 52 zrenovován prakticky do původní podoby, od níž se odlišuje lyrovým sběračem proudu a absencí tlakovzdušné brzdy.
