Dvounápravový motorový tramvajový vůz BRNO
evid. č. 10 (řada evid. č. 8-48) Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen
Rok výroby: 1899
Výrobce mechanické části vozu:
Grazer Wagen- und Waggonfabriks – Actien – Gesellschaft, vormals Johann Weitzer, Graz
Výrobce el. výzbroje:
Österreichische Union Elektrizitäts – Gesellschaft, Wien
Hmotnost: 9400 kg
Délka (přes spřáhla/skříň): 8400 / 7500 mm, Šířka: 2070 mm, Výška: 3250 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 20 + 18
Pojezd: dvounápravový podvozek, Rozvor: 1800 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 870 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční čtyřšpalíková
Typ trakčního motoru: GE 58, Výkon: 2 x 35 k
Regulace: odporová, 5+4 jízdních stupňů, 7 brzdových
Typ kontroléru: válcový OeUEG – B6-8
Pro zahájení elektrického provozu na tramvajových tratích v Brně bylo objednáno celkem 41 motorových vozů. Jednalo se o dvounápravové obousměrné vozy tehdy obvyklé konstrukce s otevřenými plošinami. Vozová skříň měla rošt z válcovaných ocelových profilů a dřevěnou kostru vně oplechovanou skříní a v dolní části bočnice obloženou pásem dřevěných peřejek. Střecha s nástřeškem zhotovená z dřevěných palubek byla kryta plátnem. Dřevěná laťková sedadla byla podélná.
Pojezd tvořil dvounápravový podvozek Vůz poháněly dva sériové motory typu GE 58 o výkonu 35 k. Kontroléry B 6-8 měly 9 jízdních stupňů, z toho 5 pro jízdu při zapojení motorů do série, a 7 stupňů elektrodynamické brzdy. Nadproudovou ochranu původně zajišťovala tavná pojistka, později nahrazená automatickým vypínačem. Rozjezdové a brzdové odpory byly pod vozem. Osvětlení interiéru a čelních linkových svítilen na střeše vozu bylo elektrické, čelní návěstní svítilny však byly zprvu petrolejové. Na střeše umístěný sběrač proudu byl původně tyčový s kladkou. V letech 1906 až 1910 byly vozy postupně přelakovány, přičemž původní hnědý nátěr byl změněn na červeno – bílý. V polovině dvacátých let se již začalo projevovat jejich stáří, malá přepravní kapacita a vyšší poruchovost. Po dodávce kapacitních dvounápravovách tramvajových vozů z Královopolské strojírny v letech 1926 až 1928 bylo jejich další provozní využití v osobní dopravě minimální. Od roku 1930 tak zůstalo v provozním stavu jen patnáct vozů, další byly upraveny na služební nebo trvale odstaveny. Posledních devět tramvají obdrželo v roce 1950 nová evidenční čísla v řadě 4—12 a teprve k 18. květnu 1954 bylo z osobní dopravy vyřazeno.
Od počátku 60. let začaly být rušeny i služební vozy. Posledním dochovaným se stal služební vůz evid. č. 803. V roce 1929 byl přestavěn na kolejový brus a ještě v roce 1969 dostal nové čtyřmístné č. 4030. Teprve v roce 1971 byl předán do sbírek Technického muzea v Brně a v ústředních dílnách DPMB renovován. Při opravě byl uveden do stavu odpovídajícímu provoznímu období z let 1911 až 1930 s výjimkou lyrového sběrače proudu, který byl na tramvaje tohoto typu dosazen až v polovině třicátých let.
Videa:
1993 / 06 09 – Servisní jízdy tramvají č. 81, 57 a 10 (kamera R. Šiler)
