Dvounápravový motorový tramvajový vůz BRNO
evid. č. 1 (řada evid. č. 1-5) Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen
Rok výroby: 1903, Výrobní číslo: 3010
Výrobce mechanické části vozu:
Brünn – Königsfelder Maschinenfabrik Lederer a Porges, Brno
Výrobce el. výzbroje:
Österreichische Union Elektrizitäts-Gesellschaft, Wien
Hmotnost: 11200 kg
Délka (přes spřáhla/skříň): 9060 / 8180 mm, Šířka: 2000 mm, Výška: 3290 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 18 + 28
Pojezd: dvounápravový podvozek, Rozvor: 2000 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 820 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční
Typ trakčního motoru: GE 58, Výkon: 2 x 35 k
Regulace: odporová, 5+4 jízdních stupňů, 7 brzdových
Typ kontroléru: válcový OeUEG – B6-8
V roce 1903 bylo do Brna dodáno prvních pět tramvajových vozů vyrobených v dnešní Královopolské strojírně. Jejich koncepce odpovídala předchozímu typu, byly však robustnější a těžší. Opět se jednalo se o dvounápravové obousměrné vozy s otevřenými plošinami, jež měly ale závětrná okna a již z výroby zasklená čela odnímatelnými okny. Tato úprava byla však brzy odstraněna. Vozová skříň měla rošt z válcovaných ocelových profilů a dřevěnou kostru vně oplechovanou skříní a v dolní části bočnice obloženou pásem dřevěných peřejek. Střecha s nástřeškem zhotovená z dřevěných palubek byla kryta plátnem. Dřevěná laťková sedadla byla příčná v uspořádání 2 + 1. Pojezd tvořil dvounápravový podvozek Vůz poháněly dva sériové motory typu GE 58 o výkonu 35 k. Kontroléry B 6-8 měly 9 jízdních stupňů, z toho 5 pro jízdu při zapojení motorů do série, a 7 stupňů elektrodynamické brzdy. Nadproudovou ochranu původně zajišťovala tavná pojistka, později nahrazená automatickým vypínačem. Rozjezdové a brzdové odpory byly pod vozem. Osvětlení vozu bylo elektrické, již včetně čelních návěstních svítilen. Tyčový sběrač proudu byl ve 30. letech nahrazen lyrou. V letech 1906 až 1910 byly vozy postupně přelakovány, přičemž původní hnědý nátěr byl změněn na červeno – bílý.
Motorový vůz č. 1 sloužil po roce 1930 jako pojízdná prodejna jízdenek a služební vůz, v období 1940 až 1945 se vrátil do osobní dopravy. V té době měl již opět uzavřená čela plošin. Z provozu byl vyřazen roku 1964 a odstaven ve staré pisárecké vozovně jako budoucí muzejní exponát. K jeho renovaci došlo v roce 1969. Uveden byl do stavu odpovídajícímu prvnímu období provozu, což bylo ještě zvýrazněno dosazením originálního tyčového sběrače s kladkou v roce 1989. Nepůvodní je tak pouze podélné uspořádání sedadel, která byla ponechána v posledním dochovaném stavu.
