Dvounápravový čisticí motorový tramvajový vůz BRNO
bez evid. č. Společnost brněnských elektrických pouličních drah
Rok výroby: 1925
Výrobce mechanické části vozu:
Vereinigte Isolatorenwerke Actiengesellschaft, Berlin – Pankow
Výrobce el. výzbroje:
Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni, Elektrotechnická továrna Doudlevce
Hmotnost: 11500 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 8400 / 7500 mm (7900 / 7000), Šířka: 2080 mm, Výška: 3300 mm
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 2200 mm (2000), Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 620 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční
Typ trakčních motorů: TIS Picollo, Výkon: 2 x 25 kW
Regulace: odporová, 4+3 jízdní, 7 brzdových stupňů
Typ kontrolérů: stykačový Škoda (BRNO IA)
Pro čistění kolejových žlábků byl určen speciální motorový vůz bez evidenčního čísla, zařazený do provozu 24. dubna 1928. Šlo o výrobek německé firmy Vereinigte Isolatorenwerke Actiengesellschaft, Berlin zhotovený dle konstrukce Schörling Waggonbau Hannover, přičemž elektrická výzbroj pocházela ze Škodových závodů v Plzni. Řídící kontroléry Škoda měly celkem 7 jízdních a 6 brzdových stupňů, trakční motory TIS Picollo byly o výkonu 2 x 25 kW. Celková hmotnost vozu byla 11 500 kg. Pojezd vozu byl dvounápravový volnoosý s poměrně malým rozvorem 2 000 mm, mezi nápravami byly dva páry hubic (pro každý směr jízdy jeden), které bylo možno spustit do žlábků kolejí. Na spodku z ocelových profilů spočívala dřevěná karoserie s oplechovanými čely a bočnicemi obloženými dřevěnými peřejkami. čela vozu byla uzavřená, plošiny původně bez vstupních dveří sloužily jako stanoviště řidiče a obsluhy. Uvnitř vozové skříně byla umístěna nádoba na 3500 litrů vody, jímka na odsátý kal s objemem 2700 litrů a sací zařízení poháněné elektrickým motorem o výkonu 15 kW. V prvním roce ujel čisticí vůz od konce dubna do prosince během 217 provozních dnů celkem 10 293 km., v roce 1929 9225 km při spotřebě 1056 m3 vody.
Průměrný denní kilometrický proběh tak byl cca 47 km, přičemž dvakrát bylo nutno doplnit vodu a vypustit vysáté kaly. K tomuto účelu sloužily odstavné koleje u výstaviště, později v ulici Masné na zrušené trati k jatkám a též kolej odbočující z ulice Dornych souběžně s náspem dnešního nákladního průtahu. Čisticí vůz v typickém hráškově zeleném nátěru patřil k běžnému obrazu brněnských ulic až do konce 60. let. Jeho první hlavní oprava se uskutečnila roku 1931, další pravděpodobně v roce 1940 a z poslední generální opravy byl předán do provozu 31. března 1964. Po roce 1969 letech byl odstaven a již poměrně zchátralý následně předán do sbírek TMB. Bohužel ani po třiceti letech se nepodařilo zajistit renovaci tohoto unikátního vozidla.