Autobus Karosa ŠM 11 1630 MOC, BRNO, evid. č. 2834 Dopravní podnik města Brna
Rok výroby: 1980, Výrobní číslo: 23397
Výrobce: Karosa národní podnik, Vysoké Mýto
Hmotnost 8750 kg, Rychlost: 65 km/h
Celková délka: 11135 mm, Šířka: 2500 mm, Výška: 3120 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 29 + 67
Pojezd: dvounápravový, Rozvor: 5500 mm, Rozchod: 1910 / 1800 mm
Brzdy: tlakovzdušná, zajišťovací pružinová , motorová
Typ motoru: LIAZ ML 634, ležatý šestiválec s přímým vstřikem, vodou chlazený
Výr. č. motoru: 6363 5 84, Výkon: 149 kW
Převodovka: hydromechanická třístupňová Praga 2M70
Funkční vzorek nové typové řady městských autobusů ŠM 11 se samonosnou karoserií a motorem LIAZ uloženým pod podlahou s automatickou převodovkou Praga 2M70 vznikl v roce 1961, následovaly dva prototypy a desetikusová ověřovací série byla vyrobena v roce 1965. Výroba tohoto typu autobusu pokračovala v Karose Vysoké Mýto v letech 1966 až 1981. Autobusy ŠM 11, charakteristické líbivým designem, přinesly zásadní změnu technologie výroby. Jednotlivé díly karoserie svařované z ocelových profilů – rám, bočnice, čela, střecha – byly zhotoveny zvlášť a teprve následně smontovány v jeden celek. Vnější obložení z ocelového plechu bylo na kostru nýtováno. Podlaha zhotovená s impregnované překližky byla potažena gumovou krytinou, vnitřní obložení stěn a stropu bylo z umakartu. V pravé bočnici byly troje dveře, přední trojkřídlé, střední a zadní čtyřkřídlé. Sedadla uspořádaná příčně 2 + 1, v místě podběhů 2 + 2, měla kostru z ocelových trubek, polstrovaný sedák a opěrku z polyuretanové pěny. Odpružení vozu bylo řešeno šesti nízkotlakými vzduchovými vlnovci. Přední dělená náprava měla kola nezávisle zavěšená na polonápravách rovnoběžníkové konstrukce s nestejnou délkou ramen, zadní hnací náprava RÁBA byla tuhá sestávající z rozvodovky a dvou polonáprav. Řízení s dělenou spojovací tyčí mělo hydraulický posilovač. Vodou chlazený naftový motor ML 634 byl vznětový čtyřdobý ležatý šestiválec o zdvihovém objemu 11949 cm3. Vrtání válců bylo 130 mm, zdvih 150 mm. Automatická převodovka bylo hydromechanická se třemi rychlostními stupni vpřed a jedním vzad.
Autobusy tohoto typu vzhledem ke konstrukci karoserie nevynikaly dlouhou životností, po 5-6 letech provozu v MHD byly většinou vyřazovány. Tato negativní vlastnost byla kompenzována četností produkce, takže počet vyrobených autobusů Š 11 všech provedení přesáhl 25 000 kusů. Technické muzeum získalo koncem roku 1986 vůz evid. č. 2834 od DP města Brna představující provedení posledních sérií. Po převzetí byl přistaven do dílen DPMB Grmelova na generální opravu, dokončenou v květnu 1988. Brněnské autobusy ŠM 11 dojezdily o rok později, poslední vozy tohoto typu byl vyřazeny v Opavě v roce 1993.
