Dvounápravový vlečný úzkorozchodný tramvajový vůz JABLONEC
evid. č. 44 (řada evid. č. 41-44) Gablonzer Verkehrgesellschaft A.G. – Gablonzer Elektrische Bahnen
Rok výroby: 1929, Výrobní číslo: 124012
Výrobce mechanické části vozu:
Ringofferovy závody akc. spol., Praha – Smíchov
Hmotnost: kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 8200 / 7606 mm, Šířka: 2100 mm, Výška: 2900 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 20 + 25
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 2800 mm, Rozchod: 1000 mm
Průměr dvojkolí: 600 mm, Brzdy: čtyřšpalíková ovládaná ručně nebo solenoidem
Tramvajová doprava v Jablonci nad Nisou byla zahájena 7. února 1900 na jednokolejné trati s výhybnami o délce 9,3 km vedoucí z Tržního náměstí v Jablonci do Rychnova. Síť byla dále rozšiřována, takže na počátku třicátých let ji tvořily dvě navzájem se křižující tratě Janov – Rychnov a Paseky – Dolní nádraží, doplněné v centru Jablonce odbočkou k Hlavnímu nádraží. Mimo to existovala též trať Plynárna – Rýnovice určená výhradně pro nákladní dopravu. V této podobě existovala síť jabloneckých tramvajových tratí do počátku šedesátých let, jedinou změnou byla úprava vedení tratí v centru Jablonce související se stavbou meziměstského spojení do Liberce. Trať Liberec – Jablonec je po rekonstrukci provozována dodnes, doprava na ostatních tratích byla do 31. března 1965 postupně zastavena. Ve stavu DP města Jablonce pak zůstalo pouze několik motorových vozů 6MT spolu ze čtyřmi vlečnými vozy evid. č. 41 až 44 vyrobenými v letech 1929 a 1932 vagónkou Ringhoffer.
Jejich konstrukce odpovídala vlečným vozům tehdy vyráběným pro Prahu. Kostru skříně tvořily lisované sloupky, k nimž byly přinýtovány plechy vnějšího obložení, střechu z palubek pokrytou impregnovaným plátnem nesly dřevěné kružiny. Uzavřené plošiny měly dvoukřídlové vstupní dveře, byly však odděleny mezistěnami od prostoru pro cestující. K sezení sloužily podélné laťkové lavice. Spodek vozové skříně byl nýtovaný z ocelových nosníků, pojezd dvounápravový volnoosý, nápravy s kluznými ložisky byly odpruženy listovými péry. Během provozu byly odstraněný střešní větrače Flettner, boční spouštěcí okna ve dřevěných rámech se zaoblenými rohy a segmentovou horní částí nahradila tři pevná okna bezrámová a jedno podélně rozdělené okno ve dřevěném rámu.
Na počátku padesátých let byla původní červená barva podokenní části načas nahrazena olivově zelenou dle vzoru tehdejších linkových autobusů ČSAD. Vlečné vozy Ringhoffer byly v roce 1970 předány Dopravnímu podniku města Liberce, který je využíval v osobní dopravě na meziměstské trati do roku 1973. Vůz původního evid. č. 44 byl pak opatřen netradičním modro – bílým nátěrem a počítalo se s jeho využitím pro zvláštní jízdy. Teprve v roce 1980 byl již v poměrně zchátralém stavu převezen do líšeňského depozitáře Technického muzea v Brně, kde dosud čeká na renovaci.
