Čtyřnápravový úzkorozchodný motorový tramvajový vůz OSTRAVSKO
evid. č. 7 Místní dráha Ostrava – Karviná
Rok výroby: 1920, Výrobní číslo: 40687
Výrobce mechanické části vozu: Kopřivnická vozovka akc. spol., Kopřivnice
Výrobce el. výzbroje: Österreichische Siemens – Schuckert – Werke, Wien
Hmotnost: 22000 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 15160 / 14500 mm, Šířka: 2170 mm, Výška: 3300 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 46 + 30
Pojezd: dva dvounápravové podvozky, Rozvor: 1850 mm
Vzdálenost otočných čepů: 7500 mm, Rozchod: 760 mm
Průměr dvojkolí: 800 mm, Brzdy: elektrodynamická, samočinná sací, ruční
Typ trakčních motorů: gD 62, Výkon: 4 x 26 kW
Regulace: odporová, 4+4 jízdních stupňů, 6 brzdových
Typ kontroléru: ÖSSW – N
První úzkorozchodnou elektrifikovanou tramvajovou tratí na ostravsku se stala Místní dráha Ostrava – Karviná. Její trasa o délce 19,7 km vedla z tehdejší Moravské Ostravy přes Hranečník, Radvanice, Petřvald, Orlovou a Lazy do Karviné, přičemž osobní doprava zde byla zahájena 6. dubna 1909. Kmenovou trať doplňovaly odbočky k Říšskému mostu a nákladní stanici Moravská Ostrava. V Kopřivnické vagónce bylo zakoupeno šest motorových a devět vlečných vozů. Sedmý motorový vůz nejprve vznikl přestavbou jednoho vozu vlečného, jež byl roku 1920 nahrazen novým motorovým vozem konstrukčně shodným s předchozími.
Byly to dlouhé čtyřnápravové vozy s dřevěnou skříní postavenou na roštu z ocelových profilů a vně oplechovanou. Nástupní plošiny měly uzavřená čela, byly však bez vstupních dveří. Prostor pro cestující byl rozdělen mezistěnou na malý oddíl 2. třídy s dvanácti místy k sezení a oddíl 3. třídy, kde bylo původně k dispozici 36 sedadel. Uspořádání dřevěných laťkových lavic bylo příčné 2 + 1, dvojsedadla přilehlá ke vstupu do oddílu a mezistěně byla mírně zúžená. Stanoviště řidiče na obou plošinách bylo shodně vybaveno řídícím kontrolérem Siemens Schuckert, brzdičem samočinné sací brzdy a klikou ruční brzdy. Vedle vstupů se směrem ke středu vozu nacházely žebříky umožňující přístup na střechu. Vozová skříň spočívala na podvozcích prostřednictvím otočného čepu, oba podvozky byly dvounápravové s nápravami odpruženými listovými péry. Elektrická výzbroj sestávala ze dvou lyrových sběračů proudu, automatického vypínače, řídících kontrolérů, sady rozjezdových a brzdových odporu a čtyř trakčních motorů s celkovým výkonem 104 kW. Mezi podvozky se na spodku vozu nacházela elektrická vývěva sací brzdy.
Motorové vozy OKD byly po roce 1950 předány Dopravnímu podniku města Ostravy a očíslovány řadou 421 až 427. Po zastavení dopravy na posledním úseku dráhy Ostrava – Karviná mezi Hranečníkem a stanicí Karviná, Jindřichova kolonie v roce 1967 byly převezeny do vozovny Bohumín. Vůz evid. č. 7 byl v roce 1973 převzat do sbírek Technického muzea a po provedené renovaci přepraven do areálu MHD v Brně – Líšni.