Dvounápravový motorový tramvajový vůz OSTRAVA
evid. č. 26 (série evid. č. 26-27) Společnost moravských místních drah
Rok výroby: 1923
Výrobce mechanické části vozu: Společnost moravských místních drah, Ostrava
Výrobce el. výzbroje: Československé závody Brown-Boveri akc. spol., Drásov u Brna
Zařazen do provozu: 1923 Vyřazen z osobní dopravy: 1973
Hmotnost: 12000 kg
Délka (přes spřáhla / skříň): 10340 / 8840 mm, Šířka: 2600 mm, Výška: 3400 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 28 + 42
Pojezd: dvounápravový volnoosý, Rozvor: 3800 mm, Rozchod: 1435 mm
Průměr dvojkolí: 820 mm, Brzdy: elektrodynamická + ruční
Typ trakčních motorů: GTM 3i, Výkon: 2 x 48 kW
Regulace: odporová, 5+4 jízdních stupňů, 7 brzdových
Typ kontroléru: stykačový P4
Typickými představiteli ostravských normálněrozchodných tramvají se staly motorové vozy série evid. č. 22 až 27. První čtyři byly objednány v Kopřivnické vagónce již v roce 1917 a do provozu zařazeny v letech 1919 – 1920. Staly se vzorem pro přestavby i novostavby dalších motorových, stejně jako vlečných vozů. V roce 1923 tak byly vyrobeny motorové vozy č. 26 a 27.
Na ocelovém spodku dodaném firmou Blahut postavila vagónka v Kopřivnici dřevěnou kostru a dílny Moravskoostravských místních drah stavbu obou vozů dokončily. Rozměrná, avšak elegantní vozová skříň byla v podokenní části obložena mořenými dřevěnými peřejkami, meziokenní část byla oplechovaná a zprvu natřená vagónovou zelení, kterou později nahradila krémová. Nástupní plošiny měly z výroby jen sklopná zábradlí, v pozdějším období byly zcela uzavřené posuvnými jednodílnými dveřmi. Velká boční spouštěcí okna měla, stejně jako čelní okna, dřevěné rámy se zaoblenými rohy. Původní příčné uspořádání sedadel v oddílu pro cestující bylo během provozu změněno na kombinované – podélné lavice a příčná dvojsedadla.. Pojezd vozu byl dvounápravový volnoosý, nápravy s kluznými ložisky byly odpruženy listovými pružinami. Elektrická výzbroj BBC sestávala z řídících kontrolérů B 45 a trakčních motorů GTM3i. Nadproudovou ochranu zajišťovaly automaty Wagner. Původní lyrový sběrač proudu byl později nahrazen pantografem. Všechny motorové vozy série 22 až 25 a 26 – 27 se udržely v provozu do počátku 70. let.
Pro uchování ve sbírkách Technického muzea byl v roce 1973 vybrán vůz č. 26, jež obdržel střední prohlídku, při níž však zůstal v posledním provozním stavu s nátěrem v kombinaci červená – krémová. V současnosti se počítá s dosazením lyrového sběrače a výhledově i s obnovou hnědého laku podokenní části.
