Třínápravový kloubový trolejbus Škoda Sanos 200Tr ZLÍN,
evid. č. 301 (ex. evid. č. 70, řada evid. č. 301-331) Dopravní podnik města Gottwaldova
Rok výroby: 1982, Výrobní číslo karoserie: 10668
Výrobce mechanické části vozu:
FAS 11. Oktomvri, Skopje – Škoda Plzeň k. p., závod Ostrov, Ostrov nad Ohří
Výrobce el. výzbroje: Škoda Plzeň k.p., elektrotechnický závod Doudlevce
Hmotnost: 16000 kg, Rychlost: 65 km/h
Celková délka: 18000 mm, Šířka: 2500 mm, Výška: 3540 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 45 + 98
Pojezd: třínápravový, Rozvor: 5600 + 6550 mm, Rozchod: 1950 / 1770 mm
Brzdy: pneumatická dvouokruhová, pružinová, elektrodynamická
Typ trakčních motorů: 6 Al 2943 rN, Výkon: 2 x 100 kW
Regulace: tyristorová pulzní
Přestože trolejbusy jsou ekonomicky výhodné právě na linkách s větší přepravní poptávkou a krátkým intervalem, nebylo v Československu až do poloviny osmdesátých let k dispozici kapacitní vozidlo, jež by bylo možné nasadit na nejzatíženější trolejbusové tratě. K výrobě navrhovaných kloubových trolejbusů Tatra 402 a Škoda 10Tr koncem padesátých let nedošlo, a tak jedinou výjimkou byly italské trolejbusy dovezené v průběhu II. světové války z Milána pro budovanou trolejbusovou trať z Mostu do Litvínova. Teprve v roce 1982 vyrobila Škoda Ostrov dva prototypy kloubových trolejbusů, při jejichž stavbě byly využity karoserie jugoslávských autobusů SANOS. Důvodem byla zakázka na dodání odpovídajících vozidel do Sarajeva pro olympijské hry v roce 1984.
Jejich elektrická výzbroj Škoda s tyristorovým pulsním řízením rozjezdu a brzdění odpovídala typu 14Tr, dva trakční motory poháněly druhou a třetí nápravu, každý z motorů měl vlastní silový blok a elektronický regulátor. Karoserie dodávaná firmou FAS z makedonské Skopje byla dvoudílná, samonosná svařená z ocelových uzavřených profilů, z vnější strany potažená ocelovým plechem. Oba díly vozu byly vzájemně spojeny kulovým kloubem, přechod byl kryt měchem. Podlaha z vodovzdorné překližky byla potaženy gumovým kobercem, v místě pro stojící cestující rýhovaným. Obložení stěn a stropu bylo provedeno deskami z umělé hmoty. Polstrovaná sedadla byla z větší části uspořádána příčně 2 + 1, v místech podběhů podélně. V pravé bočnici byly čtvery čtyřkřídlé dveře ovládané elektropneumaticky. Všechny tři nápravy byly tuhé, obě hnací nápravy měly diferenciál s dvojitou redukcí. Odpružení vozu bylo pneumatické prostřednictvím pryžových vaků. V letech 1984 až 1987 byla realizována výroba dalších 75 trolejbusů sériového provedení.
Celkem 54 těchto kloubových trolejbusů bylo dodáno československým dopravním podnikům ve Zlíně, Ostravě, Bratislavě a Prešově. Jeden z prototypů byl nasazen do provozu v DP Zlín, odkud byl koncem roku 1984 předán do sbírek Technického muzea. Ostatní vozy byly postupně vyřazeny do roku 2000, přičemž poslední zlínské vozy byl prodány do Sarajeva.
