Autobus Karosa ŠL 11.1305, ČSAD
Rok výroby: 1971, Výrobní číslo: 1658
Výrobce: Karosa národní podnik, Vysoké Mýto
Hmotnost 8370 kg, Rychlost: 100 km/h
Celková délka: 11095 mm, Šířka: 2500 mm, Výška: 3120 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 45 + 30
Pojezd: dvounápravový, Rozvor: 5500 mm, Rozchod: 1910 / 1800 mm
Brzdy: tlakovzdušná, zajišťovací pružinová , motorová
Typ motoru: LIAZ ML 634, ležatý šestiválec s přímým vstřikem, vodou chlazený
Výr. č. motoru: ?, Výkon: 149 kW
Převodovka: mechanická pětistupňová Praga 5P80
Již v roce 1959 byl zahájen vývoj nové typové řady autobusů Š 11 se samonosnou karoserií a motorem LIAZ uloženým pod podlahou. Funkční vzorek městského provedení vznikl v roce 1961, následovaly dva prototypy a desetikusová ověřovací série byla vyrobena v roce 1965. Výroba tohoto typu autobusu pokračovala v Karose Vysoké Mýto v letech 1966 až 1981, nejprve ve starém závodě souběžné s výrobou předchozího typu RTO v provedení městském a dálkovém. Linková verze ŠL11 byla sériově vyráběna teprve po dokončení výstavby nového závodu a náběhu sérivoé výroby na nové montážní lince. Uplatnila se především v prvozu u ČSAD, menším počtem autobusů tohoto provedení však disponovala i většina dopravních podniků. Technické muzeum v Brně zařadilo do sbírek v roce 2004 jeden z nejstarších dochovaných vozů série 1305 z roku 1971, typický charakteristickými detaily, jako např. provedením laku, dělenými nárazníky či transparentem linkové oriemtace nad předními dveřmi. Renovace autobusu ŠL11 byla uskutečněna ve spolupráci s Dopravním podnikem města Brna a z větší části byla uhrazena prostřednictvím účelově poskytnutých finančních prostředků z programu ISO2006 Ministerstva kultury.
Autobusy řady Š 11 byly konstrukčně odvozeny z městského autobusu ŠM11, od něhož se lišily především uspořádáním vstupních dveří a interiéru. V pravé bočnici měly jen dvoje trojkřídlé dveře, sedadla byla uspořádaná příčně 2 + 2, měla kostru z ocelových trubek, polstrovaný sedák a opěrku. Odpružení vozu bylo řešeno šesti nízkotlakými vzduchovými vlnovci. Přední dělená náprava měla kola nezávisle zavěšená na polonápravách rovnoběžníkové konstrukce s nestejnou délkou ramen, zadní hnací náprava RÁBA byla tuhá sestávající z rozvodovky a dvou polonáprav. Řízení s dělenou spojovací tyčí mělo hydraulický posilovač. Vodou chlazený naftový motor ML 634 byl vznětový čtyřdobý ležatý šestiválec o zdvihovém objemu 11949 cm3. Vrtání válců bylo 130 mm, zdvih 150 mm. Linková verze autobusů ŠL11 měla mechanickou pětistupňovou převodovku Praga 5P80. Poslední autobusy tohoto provedení byly z linkové dopravy vyřazeny v polovině 90.let dvacátého století. Vůz ve sbírce Technického muzea umožní srovnání technického provedení městských a linkových autobusů, stejně jako nejstaršího a nejnovějšího provedení téže typové řady.
Foto:
Fotografie z renovace autobusu ŠL 11.1305 (foto T. Kocman)
