Třínápravový trolejbus Tatra 400/III OSTRAVA,
evid. č. 19 (řada evid. č. 7-26) Dopravní podnik města Ostravy
Rok výroby: 1953, Výrobní číslo: 145347
Výrobce mechanické části vozu: Vagónka Tatra n.p., Praha Smíchov
Výrobce el. výzbroje: ČKD Stalingrad n.p., Praha Vysočany
Hmotnost: 11700 kg, Rychlost: 50 km/h
Celková délka: 11400 mm, Šířka: 2500 mm, Výška: 3140 mm
Obsaditelnost (míst k sezení + stání): 26 + 54
Pojezd: třínápravový podvozek, Rozvor: 4400 + 1350 mm, Rozchod: 2100 mm
Brzdy: tlakovzdušná dvouokruhová, ruční, el.dynamická
Typ trakčního motoru: kompaudní dvojmotor TM 30/18×4, Výkon: 2 x 70 kW
Regulace: odporová automatická s nepřímým řízením
V roce 1948 byly Dopravnímu podniku hlavního města Prahy dodány první poválečné trolejbusy Tatra 400. Jejich charakteristickým rysem byla robustní karoserie posazená na třínápravovém podvozku s centrální nosnou rourou, jejíž součástí byl trakční motor. Do roku 1951 bylo ve vagónce Tatra Smíchov vyrobeno převážně pro Prahu 75 trolejbusů první a druhé série, jež v letech 1953 / 54 následovala třetí stodvacetikusová série s mírně upravenou partií čelních oken a inovovanou elektrickou výzbrojí TB54. Vozy Tatra 400/III byly dodány do Prahy, Mostu, Ostravy a Bratislavy. Celokovová karoserie zhotovená z ocelových profilů byla vně oplechovaná, střecha byla potažena plátnem. V pravé bočnici byly troje elektropneumaticky ovládané dveře, z nichž přední byly dvoukřídlé poloviční šířky, střední výstupní a zadní nástupní čtyřkřídlé. U zadních dveří se nacházelo pevné stanoviště průvodčího, podélná koženková sedadla byla v místě podběhů zvýšená. Podlaha měla rošt z dřevěných lišt, bočnice a strop byly obloženy dřevovláknitými deskami. Podvozek měl výkyvné polonápravy odpružené listovými pružinami, na čele nosné roury bylo umístěno nabíjecí dynamo, za přední nápravou kompaudní dvojmotor spojený hřídelem s náhonem zadních náprav sestávajícím z redukční převodovky, čelního diferenciálu a převodu střední nápravy, převodu a čelního diferenciálu zadní nápravy. Elektrické řízení bylo nepřímé, automatické s možností plynulého zeslabování budícího proudu v derivančním vinutí trakčního motoru, umožňující rekuperační i odporové brzdění. Příslušné elektromagnetické stykače byly spínány řídícím kontrolérem, jehož válec byl natáčen elektrickým pilotmotorem v závislosti na velikosti trakčního proudu. Sešlápnutím jízdního nebo brzdového pedálu určoval řidič jen konečnou polohu pro nabíhání kontroléru a tedy požadovaný jízdní stupeň.
Trolejbusy Tatra 400 se především v pražském provozu dobře osvědčovaly, takže poslední byly vyřazeny až na počátku 70. let. Vůz evid. č. 19 z DP Ostrava byl v roce 1971 po provedení střední prohlídky předán do sbírek Technického muzea v Brně.
Video:
1990 / 08 12 – Výjezd trolejbusu T400 (kamera R. Šiler)
